Petr Písařík | CutUm
17. 9. - 22. 11. 2025 / September 17 - November 22, 2025
Kurátor / Curator: Zdeněk Freisleben
Text: Zdeněk Freisleben

(ENG bellow)

Máme před sebou řez vedený k nové představě, rozstříhané, roztrhané noviny, reprodukce, fotografie. Cestu k představivosti a novým variantám i souvislostem. Vytváření z již zdánlivě daného, osobitou, často intimní fantazií. Objevování ploch nekonečné kreativity a apercepci vizuální formy koláže. Ta ze své podstaty nemá žádné omezení a její dynamičnost patří k vyhledávaným vyjádřením především od počátků moderního umění v minulém století do současnosti.

Petr Písařík jako výrazná umělecká osobnost s přesahy do oblasti malby, sochařských objektů, instalace, designu a architektonických forem výstavních projektů do svých děl zcela přirozeně a progresivně promítá formu koláže. 

Písařík studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliérech Stanislava Kolíbala, Milana Knížáka a Aleše Veselého. Byl jedním ze zakladatelů umělecké skupiny Pondělí, která se vymezovala vůči tehdy nastupující postmoderně novými tendencemi uměleckého vyjádření a vnímání tvorby nezaloženými jen na klasické formě obrazu a sochy. Zároveň patřil do okruhu autorů galerie MXM, jež sehrála významnou roli na umělecké scéně počátku devadesátých let jako místo prolínání generačních tendencí a názorů. 

Jeho svět je velmi rozsáhlý – využívá řadu různých způsobů a forem práce. Spektrum vyjadřovacích prostředků je samo o sobě projevem vrstevnaté soustředěnosti předmětů, které ztratily své původní místo a využití. Tyto segmenty jsou dále proměňovány různými kombinacemi barev, pryskyřic, pěn, korálků, látek a fólií v nové artefakty obrazů a plastik. Prořezáváním, dělením a dalšími kombinacemi se objevují jiné významy a spojení různých časových os vzniku původních použitých předmětů. Vznikají nejen estetické odkazy, ale i futuristické průniky do námi ještě nespatřeného světa. Proměnlivost je zároveň jakýmsi průvodním znakem, průsvitem do dimenze okouzlení odrazem světla, průhledem měnících se tvarů, možností a nezvyklých emočních projevů. 

Projekt CUTUM (složenina z anglického výrazu pro „řez“ a českého slova „um“) je ostatně výjimečným příkladem práce s prostorem galerie a ve své podstatě vzniká jako velká architektonická koláž tvořená jednotlivými kolážemi. V podřízenosti anebo naopak narušení prostoru barvou a jednotlivými artefakty se zároveň setkáváme s dynamičností a protínajícími se cestami autorových děl. Umělec propojuje vnější prostor ulice sprejovými znaky, vyřezanými průhledy do galerie a spojujícím designem vertikálních a horizontálních prvků a linií. Vzniká osobitý vír parafrázující hudební skladbu. Pro tento organický prostor lze použít slova Henriho Focillona: „Základní charakter architektury záleží na vnitřním objemu. Tím, že architektura dává prázdnému prostoru určitý tvar, vytváří vlastní svět.“[1] Vidění v tomto kontextu tak přibližuje samotné vnímání koláží a celého konceptu, kdy se setkáváme s řadou dalších kontextuálních forem. Petr Písařík tak vytváří dimenzi uměleckých dotyků tady a teď. 
 

[1] In Zevi, Bruno: Jak se dívat na architekturu. Přel. Libuše Macková. Praha: Československý spisovatel, 1966, s. 102. 

ENG

Before us, there is a cut that has led to a new idea, cut, torn newspapers, reproductions, photographs. A path toward imagination, new variants, and contexts. Creating from the seemingly given, with a distinctive and often intimate fantasy. Exploring areas of endless creativity and heightened perception of collage’s visual form. By its very nature, collage has no limitations, and its dynamism has remained one of the most sought-after forms of expressions, especially from the early days of modern art in the last century to the present.

Petr Písařík, as a distinctive artistic figure whose work spans painting, sculptural objects, installation, design, and exhibition architecture, continues to incorporate the form of collage into his work in a completely natural and progressive way. 

The artist studied at the Academy of Fine Arts in Prague in the studios of Stanislav Kolíbal, Milan Knížák, and Aleš Veselý. He was one of the founders of the Pondělí art group, which positioned itself against the emerging postmodernism of the time, embracing new tendencies in artistic expression and a perception of art that was not limited to the classical forms of painting and sculpture. He was also part of the circle of artists around the MXM Gallery, which played an important role on the early 1990s art scene as a space where generational tendencies and viewpoints intersected. 

His world is expansive – he uses a wide range of methods and approaches. The variety of expressive means is itself a reflection of layered focus and of objects that have lost their original function and place. These elements are further transformed through combinations of paints, resins, foams, beads, fabrics, and foils into new works that take the form of paintings and sculptures. Through cutting, dividing, and recombining, new meanings and connections emerge across the timelines of the original objects. What results are not only aesthetic references, but also futuristic glimpses into a world we have yet to see. Variability becomes a defining feature, a translucence into the dimension of enchantment by reflected light, a view of shifting forms, possibilities, and unexpected emotional expression. 

The CUTUM project (a combination of “cut” and the Czech word for “art” – “um”) is a remarkable example of working with gallery space and, in its essence, emerges as a large architectural collage composed of individual collages. In the subordination – or, conversely, disruption – of space through color and individual artifacts, we also encounter the dynamism and intersecting trajectories of the artist’s work. He connects the exterior street space with spray-painted markings, carved openings into the gallery, and a unified design of vertical and horizontal elements and lines. A distinctive vortex emerges, paraphrasing a musical composition. Henri Focillon once said: “The basic character of architecture depends on the internal volume. By giving a certain shape to empty space, architecture creates its own world.” Viewed in this context, it approaches the very perception of collage and the entire concept, where we encounter a number of additional contextual forms. Petr Písařík thus creates a dimension of artistic gestures rooted in the here and now.