Sbírka Pražské plynárenské a výstavy Galerie Smečky
Pozoruhodná sbírka, kterou vytvořila společnost Pražská plynárenská, se zaměřuje především na naši poválečnou koláž, zasahuje však i hlouběji do historie, do období mezi oběma světovými válkami. Jedním z podmětů k jejímu založení se stala výstava Česka koláž, uspořádaná v roce 1997 Grafickou sbírkou Národní Galerie v Praze, která ukázala její výrazovou šíři a neobyčejnou invenci. V kolekci se nachází řada jedinečných, a dnes již v některých případech těžko dostupných ukázek z tvorby výrazných osobností nejrůznějšího zaměření. Je vlastně jedinou takto rozsáhlou a na koláž tak výrazně orientovanou sbírkou.
Sběratelská činnost Pražské plynárenské tvoří pozoruhodný celek, zahrnující tvorbu výrazných představitelů výtvarného umění několika generací. Ve svém důsledném zaměření na koláž a v soustředěném hledání nových zisků nemá u nás obdobu. Neustále se rozšiřuje, postupně se v ní zaplňují dosavadní mezery. Rýsuje se tak stále objektivnější pohled na jedno z nejdůležitějších a nejpříznačnějších médií 20. století, které svými výrazovými možnostmi zasahuje do současného a budoucího vývoje.
Vzniká přirozeně, vychází totiž do značné míry z výstavního programu Galerie Smečky. Jaroslav Kořán byl iniciátorem vzniku výstavního prostoru a v neposlední řadě podpořil i uspořádání výstavy Česká koláž v Národní galerii v Praze. Rád bych připomněl některé z uskutečněných výstavních projektů. Představily se na nich výrazné osobnosti, které se koláží zabývají, nebo určité tematické okruhy, které v českém umění hrají důležitou roli. Měli jsme však příležitost setkat se tu i s umělci, jejichž tvorba není tak známá, nebo která se dokonce stala pro české publikum objevem. Samozřejmě, že se v programu objevily takové osobnosti, jako například Jiří Kolář, ovšem vždycky z nového úhlu pohledu. Pro galerii připravila zajímavou výstavu Jiřího Koláře Marie Klimešová, která se jeho dílem již léta systematicky zabývá. Šlo o pozapomenutou kolekci koláží, které autor vytvořil pro sjezd mezinárodní federace překladatelů FI. Ten se měl v Praze konat v roce 1970, ale byl po sovětské okupaci zrušen a brožura šla do stoupy, jako se to kdysi stalo i s některými autorovými básnickými sbírkami. Klimešová se pokusila tento zajímavý celek, jehož cílem původně bylo vytvořit živý obrázek o československé historii i kultuře, rekonstruovat.
Závěrem chci ještě jednou zdůraznit, že vytváření sbírky pro Pražskou plynárenskou, spojené s bohatým výstavním programem a pravidelným vydáváním knih o výtvarném umění, je v našem prostředí ve své komplexnosti ojedinělým a záslužným činem.
Jiří Machalický
